Lidé se zrakovým postižením
Lidé se zrakovým postižením jsou osoby s různými druhy a stupni snížených zrakových schopností. Úžeji se tímto termínem rozumí ti, u nichž poškození zraku ovlivňuje činnosti v běžném životě a u nichž běžná optická korekce nepostačuje k plnohodnotnému vidění (netýká se osob, které nosí dioptrické brýle a které s nimi normálně vidí – to znamená, že zvládají bez potíží každodenní činnosti, nemají omezení v přístupu k informacím, v orientaci a samostatném pohybu, v pracovním uplatnění, v sociální oblasti apod.).
V tomto případě mluvíme o osobách těžce zrakově postižených, u nichž důsledek zrakové vady zasahuje do běžného života. Skupinu těžce zrakově postižených dále dělíme na osoby nevidomé, osoby se zbytky zraku a osoby slabozraké.
Se ztrátou zraku dochází k úbytku smyslových podnětů, což vede ke snížené potřebě pohybu. V mnoha případech menší potřeba pohybu souvisí s obavami a strachem z možného zranění.
Vzhledem k nedostatku pohybu je oslaben pohybový systém člověka a mohou vznikat svalové dysbalance (nerovnováha) a tím i vadné držení těla. U osob se zrakovým postižením se často objevují vady držení těla – předklon hlavy nebo její nachýlení do strany, ramena nachýlená vpřed, zvýšená kyfóza v horní hrudní páteři, skoliotické držení, zvýšená bederní lordóza s vystupujícím břichem, pánev sklopená vpřed.
Již nepatrná porucha zraku může mít za následek poruchy rovnováhy či pokles pohybových schopností. Trvalé těžké poškození zraku pak vede k poruchám svalové koordinace a prostorové orientace. Osoby, které se staly nevidomými v průběhu života, mají snadnější pozici, protože prošly motorickým vývojem, a mají tak zafixovány řadu motorických stereotypů a pohybových činností.
Při postižení zrakového analyzátoru nebo jeho úplné ztrátě, dochází k hluboké informační deprivaci, protože zrakem přijímáme cca 70 – 90 % všech informací. Každá zraková vada hluboce zasáhne do života postižené osoby. Všechny činnosti trvají déle, každý pohyb je nutné provádět soustředěně a cíleně. Často se změní dosavadní životní styl a návyky nejen postiženého, ale i jeho okolí.
Význam zraku pro pohybovou činnost člověka je značný. Zrak neplní pouze funkci zprostředkovatele informací z okolí, na základě nichž člověk provádí volní (řízené) pohyby, ale kontroluje i samotný průběh pohybu a jeho výsledek, takže funguje jako zpětná vazba. Tato činnost zrakového aparátu je nenahraditelná, je proto velký rozdíl v pohybových možnostech člověka nevidomého a člověka slabozrakého. Zrakově postižený, který nemá možnost kontrolovat své pohyby zrakem, je odkázán na informace z proprioreceptorů, které informují o napětí v jednotlivých svalových skupinách, a tím i o prováděném pohybu (Kábele, 1988).
Pro uchování popř. další rozvoj motorických stereotypů a stávajících pohybových dovedností je žádoucí, aby se osoby se zrakovým postižením věnovaly pohybovým aktivitám, které pozitivně ovlivňují i jejich psychiku, sebevědomí a chuť do života.
Nezbytnou podmínkou pro provozování sportu osobami se zrakovým postižením je předchozí vyjádření lékaře k zamýšlené aktivitě vzhledem k charakteru a možnému vývoji zrakové vady.
© VT